Odškodnění profesionálních vojáků za úrazy
Pokud dojde k úrazu vojáka ve službě, má nárok na odškodnění. Za škodu odpovídá stát. Jednotlivé nároky se neřídí zákoníkem práce ani občanským zákoníkem, ale zákonem o vojácích z povolání. Rozsah nároků je širší než v případě pracovních úrazů. Promlčují se ve dvouleté lhůtě, která běží od momentu, kdy se dozví o tom, jaká škoda mu vznikla a kdo za ní odpovídá (u bolestného tedy dnem úrazu, popř. dnem ukončení léčby, u ztížení společenského uplatnění dnem ustálení zdravotního stavu).
Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout
a) | náhradu za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu služby, |
b) | náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby, |
c) | náhradu za bolest, |
d) | náhradu za ztížení společenského uplatnění, |
e) | náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, |
f) | jednorázové mimořádné odškodnění, |
g) | náhradu za věcnou škodu. |
Jestliže voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je stát povinen poskytnout pozůstalým
a) | náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pohřbem, |
b) | náhradu nákladů na výživu pozůstalých, |
c) | jednorázové odškodnění pozůstalých, |
d) | jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých. |