Princip omezené důvěry v dopravě

Ústavní soud rozhodnutím ze dne 25.10.2016 definoval princip omezené důvěry v dopravě, který spočívá v tom, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla silničního provozu, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak.

Opak by vedl k absurdnímu závěru, že každý řidič musí vždy a za všech okolností počítat s tím, že ostatní účastníci silničního provozu jeho pravidla nedodržují, což by však v konečném důsledku bylo v rozporu s účelem platných pravidel silničního provozu.

Zásadní význam to má pro stanovení trestní odpovědnosti v případě, že i poškozený porušil pravidla silničního provozu. V trestním řízení tak nebude odsouzen za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti ten, kdo např. nedal přednost přijíždějícímu vozidlu, jehož řidič ale jel nepřiměřeně rychle.

Pouze dílčí význam má princip omezené důvěry pro stanovení míry účasti na střetu a odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla. Tam se totiž zkoumá, jakou měrou se na střetu provozy podílely.